Jsem blázen nebo je to normální?

4. ledna 2018 v 15:33 | LowinGirl

Ahoj!

Určitě už se Vám někdy líbil nějaký kluk (předpokládám, že tohle žádný kluk číst nebude). A určitě jstes nějakým už byli venku. Chtěla bych se s Vámi podělit o moji zkušenost.
Když jsme byli v 5. třídě jeli jsme na lyžařský kurz, tam jsem ho poprvé poznala (ano, ve škole jsem ho vídala, ale ne tak moc). Byl to normální,(trošku výškově menší) pěkný kluk, který hrál jistý sport (nebudu zmiňovat jaký), který byl na naší škole rozšířený. A ano, líbil se mi (trošku). Měl pěkné oči, vlasy a kdyyž mu bylo horko/zima, tak se ceký červenal, takže nebylo poznat jestli mu tváře červenají studem nebo teplotou. Když jsme někam šli, koukala jsem se po něm, ale nenápadně samozřejmě.
V 7.trídě jsme jeli na náš 2. společný lyžák. Tam už to bylo oboustranné. Líbil se mi on a já jemu. Kamarádka zapříáhla, že do než se vrátíme, tak nás dá dohromady. A to bych Vám to tady nepsala, kdyby se to nestalo. Jenže byl v tom háček. Oba jsme tak trošku stydlíni, takže náš "vztah" šel do záhuby hned 2 týden po lyžáku. Snažila jsem se, ale on moc úsilí nevydal. Domluvili jsme se, že půjdeme ven, ale místo toho šel do obchodního domu s kamarády a mě nechal čekat s kamarádkou venku, ani nenapsal! Chvíli na to jsme se vzájemně rozešli.
Docela úspěšně se mi podařilo vytlačit ho i vzpomínky s ním spojené až do nejzazší komůrky mozku. Ale nic není věčné a tak ani tyto vzpomínky nezůstaly uschovány, tam, kde bych je chtěla mít. Vystoupaly na povrch spolu s tím, že mi začal zase psát.
Ano, sice to byly konverzace typu "Ahoj", "Jak se máš?", "Co děláš?", apod., ale i to stačilo, aby to všechno vyplulo na povrch. Jako kdyby jste jen malinko pootočili víčkem láhve plné vzduchu pod vodou, ono se uvolnilo a všechen vzduch vystoupal nahoru.
Tak jsme si spolu psali, ve škole po sobě dívali a já měla pocit jako by to všechno začalo nanovo, jen o pár let (cca 1,5 roku) později. Už jsem, ale měla na paměti, jak to dopadlo v oné 7.třídě. Čas plynul a my jsme se ocitli v 9.třídě, konec základky, přijímačky, rozlučka a alou na střední!
Byl konec roku, my jsme šli jako žáci 9.ročníku na akci (kdybych zmínila jakou už bych to přiblížila moc). Vsadili jsme se. Kdo prohraje musí splnit úkol. No a co se nestalo Lowin Girl prohrála. Tak jsem dostala "trest" nebylo to nic hrozného. "Tak na rozlučce" v tom momentě mi došlo, žena rozlučce to nedám, protože nevypadalo by to divně? Jasně, že jo!
Když jsme dorazili na místo rozlučky, tak už jsem začala přemýšlet, že se na to vykašlu, ale nechala jsem to být, protože třeba na to zapomněl? Ne, marně jsi doufala! Nadešel okamžik, kdy jsem si musela vybrat, buď se mu na to vykašlu nebo do toho půjdu, ale bude to vypadat, jak to bude vypadat.
Ne. vážně nejsem tak blbá! Vykašlala jsem se mu na to, ale to jsem ještě nevěděla, jak moc mi to bude vyčítat. To by jste nevěřili, jak moc taková porušená sázka může kluka dostat.
Když už bylo pozdě a nebylo co dělat, tak jsme si s kamarádkou řekly, že už půjdeme domů. Ona už musela a mi setam nechtěo zůstávat. On už šel, taky že jo, tak jsme šli spolu. Rozloučila jsem se s kamarádkou a šla na zastávku, kam pro mě měl přijet otec.
Než jsme došli, tak mi vyčetl, že jsem to nesplnila, navrhl, že se sejdeme o prázdninách a splním to, trošičku jsme pokecali a pak jsme se objali (nechápu co mě to popadlo), protože pro něj přijel odvoz a rozloučili jsme se.
(Vím už je to dlouhé, jako 14 dní, ale ještě kousek)
O prázdninách jsme se teda domluvili, že se sejdeme. Jelikož to bylo daleko nemohla jsem jít pěšky, tak jsem dorazila později než on a v tu chvíli začal ten nejhorší šas, který jsem ten den mohla mít. (Ne nemůžu napsat hodina/dvě, protože nevím jak dlouho jsme tam spolu byli) Celou dobu (teda skoro) jsme se neměli o čem bavit (No jo, oba stydlíni, to už jsem zmínila, že?) Takže jsme si to náramně užili. Když už jsme se rozjeli, tak to ze mě spadlo, jako nějaká písemka.
Hrůza! Nepřála bych Vám to nikomu!
Pak jsme si ještě párkrát psali, jednou nebo dvakrát něco navrhl, pozval mě do kina, na místo (kde se hraje ten sport, který dělá), ale pokaždé jsem se ze toho vyvlíkla. Ta představa, že by se opakovala situace z prázdnin, mlčení. Ne,děkuji.
No, ale tady nastává ten problém. Vždycky se mi to podaří nějak potlačit dozadu, jako poté v té 7.třídě, ale v ten moment mi napíše on a jako by to bylo zase zpátky. I když vím, že náš vztah by vedl ke zkáze po týdnu nějak se to vrací.
Možná jsem se z toho potřebovala jen vypsat, možná, ale ne.
A teď se ptám já Vás, je to notrmální nebo jsem blázen? Co byste mi poradili Vy?

Vaše Lowin Girl z OM
 

Vzpomínky aneb chci je zpátky

3. ledna 2018 v 23:01 | LowinGirl

Ahoj!

Jelikož jsem už na nové škole ztrávila spoustu času (asi 4 měsíce), tak můžu říct, že jsem spokojená. Mám nové spolužáky, kteří jsou v pohodě, nejlepší učitelky na škole a rozvrh, který bych nevyměnila (až na drobné úpravy).
Ale přesto mi chybí ty dny, kamarádky ze staré školy. Ty dny, kdy jsme se smály, povídaly si a smály se. A nechybí mi jen holky, ale i tak tročku celkově naše třída ( ono 9 let je 9 let obzvlášť pro někoho, jako já, kdo není mistr v navazování nových kamarádství).

Pevně věřím a doufám, že si na novou třídu ještě zvyknu a budu se v ní jednou cítit, tak jako v té staré, ale jedno vím jistě ty spolužáky mi ti noví nikdy nenahradí. Ano, nebyli jsme bezchybná třída, nezhádaná, ale myslím, že celkově jsme to spolu táhli docela hezky. Jelikož jsem se za ty 4 měsíce viděla asi jen s polovinou z nich a popovídala asi s 1/3, tak doufám, že se někdy sejdeme na nějaké akci nebo uděláme nějakou vlastní.
Ale! Nikdy se nevzdávejte a nepouštějte se poslední naděje, která ve Vás je! Život Vás může překvapit, když to budete nejméně čekat.

Vaše Lowin Girl z OM

PS: Ano, po dlouhatánské době jsem zpátky. Vím je to už nějaká doba, ale ve všem tom shonu jsem na blog, tak trošku zapomněla.

Kamarádky nebo nepřítelkyně?

22. června 2017 v 13:13 | LowinGirl

Ahoj!

Stále víc a víc si uvědomuju, že mnohem lépe a ve svém živlu se necítím ve škole mezi špolužáky, ale v jednom ze svých kroužků (v tom tak trochu tanečním).
Nevím čím to je, ale ve škole jsme se vždycky s holkama shodly, měly podobné názory, ale poslední dobou vedou naše konverzace k menším "hádkám" či neshodám. A to ne k těm hádkám toho typu, že se za pět minut zase navzájem smějete vlastním vtipům a podobně, ale je to ten typ "hádky", kdy se objevují sprostější slova a později se nějakou dobu nebavíte.

Vím, že už holky ze školy mockrát neuvidím a nechci se po škole "rozejít" ve zlém, ale ony mi nedávají na výběr. Už se to stalo podruhé, kdy z normální konverzace začala kvůli nich "hádka", protože to špatně pochopily. Dávají to za vinu mně, ale já nejsem taková, že bych si to měla nechat líbit, už ne. Někdy je lepší být upřímná a neschovávat své pocity a svůj názor jen kvůli toho, aby druhá strana měla lepší pocit a měla pravdu ona. Někdy je lepší říct pravdu. Tím nechci říct, že lhát se nesmí, protože menší lež, která někomu pomůže a v životě se ztratí a nebude Vás pronásledovat se vždycky objeví. Ale rozhodně by lidé neměli lhát v každém slůvku, které řeknou, protože to už se může obrátit proti nim raz dva.

Ale, když Vás někdo obviní z něčeho co jste neudělal a ještě dlouholetá kamarádka, která by mohla vědět jak reagujete a jak věci berete, tak hned víte, že Vaše přátelství jde z kopce a pokud si to nevyjasníte, tak už to lepší nebude. Nejvíce zabolí, když vám něco podobného řekne vaše nejlepší kamarádka, s kterou se znáte už od školky, která Vás zná nejlépe a která ví, že věci berete s nadhledem, pozitivně nebo zcela naopak. Ví, jak se v jaké situaci zachováte, ale stejně "se přidá (tak trochu) na druhou stranu", proti Vám.

Kdybych neměla jiné kamarádky, které mě umí povzbudit a přivést na jiné myšlenky asi bych se z toho už složila, ale já je mám a jsem za to nesmírně ráda, protože bez nich by to nešlo.
Kamarádky, které za Vámi stojí v dobrém i zlém, které se Vás zastanou ať se děje co se děje. Takových kamarádek si musíte vážit, protože nevíte co bude dál.
Takové kamarádky jsou jako diamanty mezi štěrkem.

Vaše LowinGirl z OM
 


Seznamte se s LowinGirl

20. června 2017 v 11:37 | LowinGirl

Ahoj,

moje jméno Vám sice říkat nebudu, ale pro Vás všechny jsem LowinGirl.
Je mi náct let a v září přestupuju na jinou školu. Bydlím se svou rodinou v bytě, kde to mám nadevše ráda.
Sportuju a to převážně s někým, jeden ze sportů se dá zařadit (když to vezmu okolo a okolo) mezi tanec.
A ten druhý je z okruhu zvířat, které máme doma.

Rozhodla jsem si založit blog.
Ptáte se proč? Protože...
Chtěla bych pomoct někomu, kdo bude někdy prožívat něco podobného jako já. Aby neudělal nějaké chyby, kterých by mohl později litovat nebo aby se správně rozhodl. A nebo se prostě a jednoduše jen vypovídat.
Pokud by jste na mě meli nějaké otázky, tak se nebojte zeptat já Vás neukousnu.

Vaše LowinGirl z OM

Kam dál